Tak výcvik mi moc nejde, protže jsem tak trochu hysterka, až bude mít panička chvilku, dopíše sem mé "úspěchy". Taky se tu zmíní o tom, jak jsem na svých páníčcích enormně závislá a nechci být ani minutku sama.
Úspěchů z výcviku opravdu není mnoho, prostě jsem se zabejčila a nechtěla jsem už ani šunčičku, protože mi bylo jasný, že když si vezmu kousek šunky, budu muset splnit nějaký povel, no a to by tedy nešlo... :-p
Ale když k něčemu čuchám a panička řekne "Fuj!", tak vím, že musím s čucháním přestat. Nebo když panička zavolá "Pocem, Chico!", přiběhnu, třeba dostanu něco dobrýho do pupíčku. Ale to je tak všechno, mám sice malou hlavičku, ale zato tvrdohlavou.
A doma zatím moc sama nebývám, maximálně tak hodinku, protože vždycky začnu schválně žalostně štěkat, a pak si stěžují sousedé a panička si mě pak raději bere do práce, aby nás třeba kvůli mně nevystěhovali z bytu :-)
